Významné osobnosti spjaté se založením reálky

Leander Čech (1854–1911) pocházel sice z Čech, ale život prožil na Moravě, se kterou byl více duchovně spojen. Po ukončení vysokoškolských studií v Praze zakotvil v Telči, kde působil 15 let jako pedagog, literární kritik a vlastenecky založený člověk v různých spolcích.

Leander Čech (1854–1911)

 Pocházel sice z Čech, ale život prožil na Moravě, se kterou byl více duchovně spojen. Po ukončení vysokoškolských studií v Praze zakotvil v Telči, kde působil 15 let jako pedagog, literární kritik a vlastenecky založený člověk v různých spolcích. V roce 1894 byl jmenován ředitelem nově vzniklé reálky v Novém Městě na Moravě, jistě pro své bohaté pedagogické zkušenosti a výbornou pověst člověka pracovitého, s pevným morálním přesvědčením, jehož cílem bylo šířit osvětu mezi českým národem v jeho mateřském jazyce v různých oblastech.

Rok 1894 byl přitom pro Leandra Čecha osobně velmi těžký, v době soutěže na místo ředitele mu na smrt onemocněla manželka, takže se nemohl přijet představit obecnímu zastupitelstvu do Nového Města na Moravě. Jeho manželka nakonec ještě v létě 1894 zemřela a L. Čech zůstal vdovcem se třemi dětmi.

Po svém jmenování ředitelem a obdržení dekretu od zemského výboru se okamžitě vrhnul, od 1. srpna 1894, s plným nadšením na přípravné práce pro první školní rok. Bylo toho tolik třeba! Připravit přijímací zkoušky, k tomu mu však také chyběli další vyučující; dále ve spolupráci s obecním zastupitelstvem a zemskou školní radou zajistit peníze a prostory, také oznámit vše veřejnosti v tisku. V listu ze dne 15. 7. 1894 adresovanému obecnímu zastupitelstvu L. Čech píše: „Jakmile obdržím dekret, odeberu se do Brna k přísaze, jakož i abych se představil a informoval. Odtud pak pojedu hned do Nového Města, kam tedy přijedu asi ke konci měsíce července, abych ještě před nastoupením úřadu se představil. Na to již v Novém Městě zůstanu, zatím bez rodiny, která už před počátkem školního roku se za mnou odebere.“

A tak začaly roky pilné práce. Jedním z prvních úkolů bylo připravit projekt na výstavbu nové budovy, i když ve hře byly také další varianty, např. přestavba stávajících prostor. Ve školním roce 1901–02 se výuka přemístila do nových, ještě ne zcela hotových prostor, stavba byla zcela dokončena v roce 1903.

Současně byl L. Čech kromě běžné výuky češtiny a němčiny aktivním členem městského zastupitelstva a členem řady novoměstských spolků, podporovatelem sportu. Postaral se např. o úpravu hřiště u reálky, o zřízení plovárny a tenisového hřiště, je jedním ze zakladatelů Sportovního klubu a lyžařského sportu na Novoměstsku.

Leander Čech byl také nadále činný v oblasti literární kritiky. Patří k představitelům tzv. moravské kritiky, kdy hájil svéráz moravské literatury. Profesor Arne Novák v Nekrologu uveřejněném v Národních listech 31. 7. 1911 považoval L. Čecha dokonce za „promyšleného odpůrce pražské literární centralizace“. K jeho odborným literárním pracím patří především kritické studie o Karolině Světlé, první vyšla ještě před nástupem do Nového Města v roce 1891, druhá studie s názvem: K. Světlá, obraz literárně historický byla již zpracována v Novém Městě.

Metodologicky byl ovlivněn především francouzským pozitivismem, dával přednost přesné a jasné analýze, ale jak těmto kritikům vytýkal Arne Novák, „unikla jim živá plnost uměleckého díla, uměli však vyjmout z díla bezpečnou a chladnou kostru, kterou básník obaluje kvetoucím masem….“ L. Čech byl také dopisujícím členem České akademie věd a dopisujícím členem Matice české.

V oblasti literární a jazykové měl ještě další cíle, které již nestihl vykonat. Navrhoval např. úpravu středoškolského učiva a jeho modernizaci, která měla respektovat současný vědecký pokrok. Pracoval také na osnovách pro výuku českého jazyka a podílel se na uspořádání učebnice češtiny.

Josef Sadílek (1844–1935)

„Pan stavitel“, jedna z výrazných postav přelomu 19. a 20. století v Novém Městě na Moravě. Byl to také zdejší rodák, středoškolská studia si odbyl v Jihlavě a v Brně. V Brně také absolvoval vysokoškolské vzdělání ve stavitelství a ve svých 30 letech získal dekret o povýšení na stavitelského asistenta, v roce 1879 mu byla udělena stavitelská koncese.

Poté se vrací do svého rodného města, kde se také stal v roce 1891 městským zastupitelem. V této době se mu podařilo získat největší stavební projekt svého života, totiž rozsáhlý zámek s hospodářskými budovami na Mitrově, jehož stavba trvala čtyři roky a náklady převýšily 250 000 zlatých.

V roce 1895 se stal novoměstským starostou a spolu s L. Čechem, který se stal jeho největším přítelem, připravuje projekt na výstavbu nové budovy reálky. Sadílek prosadil v městském zastupitelstvu místo stavby na tzv. „Nivě“, kde se nacházely jeho pozemky, půdu městu ponechal za čtvrtinu ceny. Výměra staveniště byla 17 760 m2. Hlavním vzorem při přípravě plánů mu byla budova reálky v Kutné Hoře. Zednické a tesařské práce prováděl Josef Krudenc z Poličky, po jeho úpadku práce dokončil sám J. Sadílek.

Pan starosta a stavitel v jedné osobě měl také další zájmy, měl rád ochotnické divadlo, patří k zakladatelům odboru českých turistů a Okrašlovacího spolku. Také rád fotografoval a podporoval besedy „Horáka“.