Vincenc Makovský (profil)

Vincenc Makovský (1900 – 1966) se narodil 3. června 1900 v Novém Městě na Moravě jako prvorozený syn paní Jindřišky a řezníka Vincence Makovského na náměstí v domě s číslem popisným 11. V letech 1911–1918 studoval na novoměstské reálce.

Vincenc Makovský (1900 – 1966)

Narodil se 3. června 1900 v Novém Městě na Moravě jako prvorozený syn paní Jindřišky a řezníka Vincence Makovského na náměstí v domě s číslem popisným 11. V letech 1911–1918 studoval na novoměstské reálce.

V době studií V. Makovského byla reálka již zcela zavedenou střední školou, v roce 1911 uplynulo deset let od doby, kdy z ní vyšli první abiturienti. Panoval zde pevně daný výchovný systém, ale zároveň škola svou bezplatností a úctou k nízkému sociálnímu původu působila prostě lidsky. Učitelem kreslení byl nejprve prof. Eduard Hejzlar, o němž V. Makovský poznamenal, že to byl „secesionista – učil znamenitý ornamenty z květin a listí. Vždycky chtěl, aby to bylo dost barevný. Napřed se malovalo akvarelem, pak se dělal ornament. Von forsíroval umění– ale mě si nevšiml.“  Prof. Hejzlar dbal na celkovou estetickou výchovu, chtěl podpořit estetické cítění také prostřednictvím výzdoby chodeb jak originály, tak reprodukcemi našich významných umělců. Dalšími vyučujícími byli akademický malíř František Bělský a prof. Josef Jiránek. Značný vliv na Makovského měl od sekundy jeho třídní profesor dr. Inocenc Arnošt Bláha, a to svým celkovým rozhledem a vlasteneckým přesvědčením, zvláště v době 1. sv. války.

Prof. Bláha se později při svém působení (od roku 1922) na nově založené Masarykově universitě stal zakladatelem tzv. brněnské sociologické školy. Makovský, již jako uznávaný sochař, vytvořil bronzovou podobiznu svého někdejšího třídního profesora instalovanou na Bláhově hrobě na brněnském centrálním hřbitově. Dalším třídním profesorem, od kvinty, byl Josef Fiala, který se o Makovském vyjádřil takto: „Byl to tehdy skromný synek, který se nikdy netlačil do popředí…. Netušil jsem tehdy, jaký talent dřímá v nadějném studentovi, a ani jeho profesor, kreslíř Josef Jiránek mne nikdy neupozornil, že by jeho školní práce vzbuzovaly mimořádné naděje do budoucna.“

V roce 1914 vypukla 1. světová válka, to byl Makovský právě v kvartě. Studia ukončil v septimě v mimořádném válečném termínu a již 6. února 1918 narukoval do rakousko-uherské armády, kde však dlouho nepobyl nejen vzhledem k závěrečnému období války, ale především díky svým politickým postojům z armády zběhl a do konce války se pak ukrýval ve svém rodišti a v Krucemburku. Po vzniku Československa byla z iniciativy I. A. Bláhy ustavena vojenská jednotka v Novém Městě, jako dobrovolník se přihlásil i Makovský, jeho oddíl byl již jako součást čs. vojska poslán na jižní Moravu, kde se německá menšina snažila vytvořit vlastní státeček. Zúčastnil se především obsazování Slavonic.

V roce 1919 byl přijat na Akademii výtvarných umění, kde studoval nejprve na malířské škole, teprve od roku 1922 přešel do sochařské školy dalšího novoměstského rodáka Jana Štursy. V roce 1923 získal první cenu za školní práci Hoch s mušlí. I v době studií se rád vracel domů, hlavně o prázdninách, podílel se na akcích pořádaných „Horákem“, spolkem akademiků a abiturientů.

V letech 1924–1925 podnikl studijní cesty do Itálie. Roku 1926 absolvoval studium na Akademii výtvarných umění v Praze na škole Bohumila Kavky a současně mu bylo uděleno jednoroční stipendium francouzské vlády. Jeho pobyt ve Francii se nakonec protáhl na čtyři roky.

V roce 1929 získal první veřejnou zakázku ve svém rodném městě, totiž podobiznu Josefa Šimka, ředitele měšťanské školy. V roce 1931 zvítězil ve veřejné anonymní soutěži na pomník Leandra Čecha, který měl být odhalen k 20. výročí jeho úmrtí. Další významnou osobností, jejíž sochu tvořil Makovský, byl prezident Tomáš Garrigue Masaryk, jehož pomník tvořil pro město Humpolec.  Sádrový odlitek horní části této sochy byl původně instalován v prostoru odpočívadla mezi prvním a druhým poschodím. V roce 1938 získal první cenu v soutěži na pomník TGM a Národní osvobození pro Brno a Olomouc. V současnosti se můžeme setkat se sádrovým odlitkem postavy TGM ve vestibulu Gymnázia, který byl slavnostně instalován dne 6. 3. 2000 k příležitosti 150. výročí narození TGM (7. 3. 1850).

Ve 30. letech 20. století pokračuje V. Makovský dále v tvůrčí práci. Je členem skupiny surrealistů, píše příspěvky do sborníku, podnikne také další studijní cesty, např. do Moskvy, do Anglie. V letech 1939–1945 byl profesorem a vedoucím dílen plastické práce na Škole umění ve Zlíně, v roce 1945 byl povolán jako docent modelování na Vysokou školu technickou v Brně. V roce 1946 byl zvolen řádným členem Akademie věd a umění v Praze, následujícího roku byl jmenován profesorem modelování na Vysoké škole technické v Brně.

Na začátku 50. let byla jeho díla zastoupena v řadě zahraničních výstavách v Bulharsku, Rakousku. V roce 1952 byl jmenován profesorem na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1955 byl v Brně odhalen jeho pomník Vítězství Rudé armády nad fašismem a udělena za něj státní cena. V roce 1956 byl odhalen pomník J. A. Komenského v Uherském Brodě a následující rok byl odhalen tento pomník v nizozemském Naardenu. Za tuto sochu získal významná ocenění, jednak státní cenu a dále Grand Prix na Světové výstavě EXPO 58 v Bruselu za plastiku Nový svět, současně byl jmenován národním umělcem.  V této době již umělec světového věhlasu se stále vracel do svého rodiště a také nevynechal sjezdy profesorů a abiturientů novoměstské reálky. Své škole také věnoval definitivní model „pomníku J. A. Komenského“, který osobně instaloval v roce 1957 do auly školy. V roce 1959 byla jeho díla rovněž zastoupena na výstavách ve Finsku, SSSR, Itálii a byl odhalen pomník Aloise Jiráska v Litomyšli.

V roce 1966 dokončil reliéfní cyklus Voda v našem životě pro výzdobu průčelí úpravny vody ve Vítkově-Podhradí.

Zemřel 28. 12. 1966 v Brně, pochován byl na evangelickém hřbitově v Novém Městě na Moravě.