Strength through discipline-strength through community-strength through action = THE WAVE

V předposlední březnový den se studenti 2. ročníku spolu se zájemci jiných tříd vydali na cestu do Pardubic – za divadlem a za poznáním. V krásném secesním Městském divadle shlédli inscenaci románové předlohy amerického spisovatele Mortona Rhue (nar. 1950, vlastním jménem Todd Strasser) The Wave v anglickém jazyce v provedení souboru TNT Theatre Britain.

Pro román, poprvé vydaný v roce 1981, posloužila autorovi skutečná událost z prestižní střední školy v kalifornském městě Palo Alto. V roce 1969 třídě patnáctiletých studentů promítl oblíbený učitel dějepisu filmový dokument zachycující zvěrstva nacistů ve vyhlazovacích táborech. Ke školnímu experimentu, který odhalil víc, než učitel Rod Jones zamýšlel, vedla jedna z otázek vznesených šokovanými studenty: představoval-li členskou základnu Hitlerovy fašistické strany NSDAP malý zlomek dospělé německé populace, proč většina mlčela a tolerovala příkoří a páchané krutosti? Rod Jones vsadil na experiment v podobě zformování školního autoritářského hnutí, jehož se sám stal uznávaným vůdcem. Byť týdenní evokace společenských poměrů Třetí říše studenty zcela pohltila a hledanou odpověď dala, nikdo ze zúčastněných neměl chuť se již vracet ke školnímu experimentu, který byl vyhrocujícími se okolnostmi učitel přinucen předčasně ukončit.

Divadelní inscenace The Wave (režie Paul Stebbings) byla politická, nadčasová a zneklidňující. Nabízí hledanou odpověď, ale nastoluje i zcela zásadní celospolečenské otázky. Je absolutní kázeň cestou k vítězství? Školní fotbalové družstvo frustrované sérií porážek upíná k hnutí Vlna své naděje. Semknuté bezvýhradnou kázní se k vítězství sice přiblížilo, ale i tentokrát odchází ze soutěže poraženo. Anebo, čím to, že většina studentů se Vlně poddala, ztotožnila se s programem autoritářského hnutí a tak snadno se zřekla vlastního, svobodného myšlení? Jak to, že v zemi, kde demokracie zapustila kořeny již v osmnáctém století, našla mládež z příjmově dobře zajištěných rodin takové zalíbení v totalitním hnutí? Aby divák sám našel odpověď na poslední z uvedených z otázek, inscenace možná dostatečně neakcentovala celospolečenské souvislosti roku 1969 ve Spojených státech, kdy konec vietnamské války, obhajované shodně Republikány i Demokraty, ale zvláště mládeží zatracované, byl v nedohlednu a povolávací rozkaz na dosah.

Po shlédnutí divadelní inscenace románu inspirovaného skutečným příběhem, ve které důležitou roli hrála i hudba a humor jako protipól vážnosti tématu, a po krátké pěší návštěvě půvabného renesančního jádra Pardubic následoval příjezd do druhého cíle cesty, do Národní kulturní památky Ležáky.

Usilovalo-li dopolední divadelní přestavení odhalit příčiny masové podpory nacismu, pak prohlídka expozice Památníku Ležáky doplněná zajímavým výkladem ukázala jeden konkrétní a hluboce tragický důsledek nacismu. Studenti se dověděli o velikém hrdinství příslušníků domácího odboje v období Protektorátu, ale i také o zradě a tragickém konci obyvatel Ležáků. Možná si někteří prohlídkou památníku ujasnili, proč právě Ležáky, malou osadu ležící na okraji Vysočiny, postihlo 24. 6. 1942 nemilosrdné vyhlazení.