Ohlédnutí za putováním Malopolskem

V pátek 16. října 2009 se studenti novoměstského gymnázia vydali na dlouho očekávaný zahraniční výlet. Cílem byl náš severní soused - Polsko. Čekala nás šestihodinová cesta a proto jsme v čele s řidičem Josefem Ptáčkem a průvodkyní Kateřinou Benešovou vyrazili spolu se sněhovými vločkami v 5 hodin ráno.

Naší první zastávkou se stal koncentrační tábor Auschwitz - Birkenau (Osvětim - Březinka). Nad vstupní branou do tábora vás uvítá nápis: Arbeit macht frei - Práce osvobozuje. Tento cynický výsměch vyčerpaným vězňům, kteří jej denně četli při návratu z práce, je typickým příkladem nacistické zvrhlosti.

   Během tříhodinové prohlídky jsme prošli místa, stejně jako vězni před téměř sedmdesáti lety, kteří už odtud bohužel neodešli živí. Poznali jsme, jakou měl cenu lidský život pro nacistické Německo za II. světové války a jakými prostředky dokázali zlomit člověka i jeho vůli. Nezastavili se před ničím a ze světa zde sprovodili celkem více než milión obětí z řad Židů, Slovanů, Romů a politických vězňů (pro které byl tábor původně určen; konečné řešení židovského obyvatelstva se rozhodlo na konferenci ve Wansee v roce 1942). V přeplněných dobytčích vagónech  za nelidských podmínek dopravovali lidi z neuvěřitelných vzdáleností (Norsko, Řecko) klidně zavřené i deset dní. Mnoho z nich nepřežilo už samotnou cestu, někteří si svoji jízdenku na smrt museli zaplatit, obvykle s vědomím, že se přesidlují do nových, možná lepších míst. S sebou si vezli pouze to nejnutnější a nejcennější, co vlastnili. Právě tento majetek shromažďovali Němci v Osvětimi v části zvané "Kanada". Peníze a zlato odesílali do Říšské banky, použitelné  věci do německých rodin, a nepotřebné bylo ničeno a páleno. Pouhý zlomek z dochovaného jsme mohli vidět v expozicích. Hromady brýlí, hřebenů, bot a ortéz v nás zanechaly hluboký dojem. Těžko uvěřitelné bylo množství vlasů nashromážděných v jedné místnosti i to, jak byly vlasy během války využívány. Každý stát má v Osvětimi svoji expozici a námi opomenuta nezůstala ta česká. V Osvětimi jsme poznali mnoho způsobů nelidského zacházení s vězni, možnosti mučení a poprav. Byli jsme i uvnitř jednoho dochovaného krematoria. Kousek od něho stojí šibenice, na které byl odsouzen k trestu smrti Rudolf Höss - jeden z velitelů tábora. 

Nedostačující kapacita donutila Němce postavit druhou část tábora ?Birkenau, kde koleje vedly přímo k plynovým komorám. Ty stihly Němci při útěku vyhodit do povětří, takže dnes jsou v těchto místech pouze ruiny. Je až zarážející, že po tolika letech jsme cítili pach spálených těl. V prostoru tábora stojí na připomínku obětí velký kamenný památník.
Tato místa jsou prosycena atmosférou smrti. Myslím si ale, že by to měl každý vidět na vlastní oči. Neboť: "Národ, který nezná svou minulost, je odsouzen ji prožít znovu."

Celí promrzlí jsme se vrátili zpět do autobusu vstříc optimističtější části exkurze -Krakovu. Stihli jsme nasát dech tohoto úžasného města při večerní procházce, po které jsme se ubytovali v hotelu Start, kde jsme strávili noc. Ráno po snídani jsme se vydali do solného dolu Wieliczka nedaleko Krakova.

Důl byl v provozu nepřetržitě po 700 let. Je zařazen na seznam světového dědictví UNESCO. Navštívili jsme tři nejvyšší patra, od 64 m do 135 m pod zemí. Je to podivuhodný svět chodeb, jam a komor vytesaných v soli a celkem zahrnuje 300 km chodeb. Celkem má 9 pater, nejhlubší patro leží 327 m pod pozemským povrchem. Některé jsou v podobě kaplí, vyzdobené sochami a v soli vytesanými obrazy. Největší z nich je kaple blahoslavené Kingy. Je to vlastně kostel kompletně vyhloubený v soli. Jeho rozměry nejsou zanedbatelné, půdorys měří 54 m x 17 m, strop je vysoký 12m. Kompletně vše, včetně oltáře, obrazů, soch svatých i svícnů je ze soli. Jeho zhotovení trvalo 30 let. Dnes se tady konají koncerty, mše a dokonce také svatby. Cestou jsme viděli štoly a koleje s vozíky, kterými se sůl dopravovala. Instalovány jsou také ukázky, jak se v dole pracovalo kdysi, včetně figurín dělníků i koní, kteří vozíky se solí tahali na povrch. Důlním výtahem jsme vyfárali opět na zemský povrch a vrátili se zpět do Krakova.

Samotné město Krakov se určitě nedá celé navštívit za jedno odpoledne. Studenti po krátkém seznámení s nejzajímavějšími místy měli možnost navštívit památky dle vlastního výběru.

Historické centrum Staré Město je poměrně kompaktní a vše je tady docela po ruce. Uprostřed je rozlehlé hlavní náměstí Rynek Glówny, jedno z největších středověkých náměstí v Evropě. Na něm se nachází Sukiennice (trh), jenž je momentálně v rekonstrukci. Nahlédli jsme též do kostela P. Marie na Rynku s nádherně vyzdobeným oltářem Vita Stwozse.

Dominantou města je Wawel. Je to rozsáhlé návrší zahrnující hrad, katedrálu a královské zahrady. Katedrála je opět skvostně vyzdobena a v jejím podzemí jsou královské hrobky. Nahoru jsme pak vyšplhali po dřevěném schodišti až k několika velkým zvonům a viděli i ten polský největší - Zikmund. Za podívání stojí určitě i muzeum knížat Czartoryskich v němž se nachází sbírky starověkého umění (včetně mumií) i galerie západoevropského malířství - např. Rembrandt či Leonardo da Vinci a jeho Dáma s hranostajem.

V pozdním odpoledni jsme se nalodili zpátky do autobusu a ve společnosti českých filmů a plni bohatých dojmů jsme se vrátili zpátky domů. Díky všem účasníkům za skvělé a příkladné chování během celé exkurze a u další se budu těšit navidněou!

Mgr. Pavel Peňáz