Exkurze do Terezína

Na exkurzi do Terezína jsme se měli vypravit už ve 3. ročníku na začátku června, ale kvůli špatnému, deštivému počasí stouply hladiny řek po celém Česku, a protože Terezín leží nedaleko soutoku Labe s Ohří a také samotným Terezínem protéká řeka Ohře, není divu, že povodně zasáhly i toto město.

Většina z nás byla zklamaná, ale ne příliš dlouho, protože jsme dostali náhradní termín. Sice až další (tento) školní rok, ale nakonec jsme vyrazili dne 12. 9. v brzkých ranních hodinách. Cesta byla zdlouhavá, a i když jsme využili českých dálnic, dorazili jsme do Terezína asi za tři hodiny. Hned jak jsme vystoupili z autobusu, byl nám sdělen program dne, který pro nás byl předem připraven pracovníky Muzea Ghetta, kam jsme se vydali nejprve. Mohli jsme si projít stálou výstavu s mnoha zajímavými informacemi a exponáty a potom jsme si šli poslechnout zajímavou přednášku o historii Terezínského ghetta. Dozvěděli jsme se, že Terezín byl nejprve jen vojenská pevnost. Také jsme viděli záběry z falešného propagandistického filmu, který nacisté v Terezíně natočili, aby všem ve světě ukázali, jak se „dobře“ žilo v ghettu. Pak se k nám připojila paní průvodkyně, která nás provedla další expozicí muzea, jež byla o lidech, kteří tu žili, o kultuře v ghettu, o drastických podmínkách apod. Ukázala nám také plastickou zmenšeninu města, na které jsme mohli vidět praktický půdorys města a která některé z nás naprosto uchvátila.

Potom jsme se vydali na prohlídku města. Nejprve jsme se zastavili na náměstí, které je v Terezíně moc hezké, škoda jen že trochu vylidněné. Viděli jsme kostel, radnici, budovy, ve kterých se před 70 lety tísnily děti, navštívili modlitebnu, kterou si Židé vytvořili, a v Magdeburské kasárně jeden z typických pokojů, které zde měli Židé k dispozici. Navštívili jsme i krematorium, jehož součástí byla i stará a zachovalá pitevna. Po obědové přestávce nás čekala návštěva Malé pevnosti, která sloužila jako věznice gestapa. Tady jsme se podívali do cel, ve kterých bylo vězněno a tísnilo se nespočet lidí; byl zde například vězněn a nakonec i zahynul na tuberkulózu kostí účastník Sarajevského atentátu Gavrilo Princip. S lidmi tu bylo zacházeno opravdu nelidsky a je to až k neuvěření, ale i dnes z těch místností a zdí dýchá ten nešťastný osud Čechů, Němců, Poláků a ostatních, kteří tímto terorem prošli nebo zde zahynuli.

Při odjezdu z Terezína v každém z nás kolovaly různé myšlenky a možná i ta, že můžeme být rádi, v jaké době dnes my můžeme žít, ve svobodě a s ohledem na lidská práva.

text: Petra Pejchalová, 4. B   foto: Mgr. Pavel Peňáz

 Terezínské náměstí

 Z židovského ghetta