Lyžařský kurz 1.BC

Ve dnech 11. 3. - 17. 3. jsme společně vyrazili  na lyžařský výcvikový kurz do Pece pod Sněžkou.

Přestože jsme poznali všechny tváře počasí v Krkonoších, tak jsme si kurz užili a domů si odvezli spoustu zážitků. 

Někteří z nás se zde podělí o ty své:

   Pojedeme slalom. Na čas. Rychle. Dolů. Stojím ve startovní bráně. Je krásně. Na druhé straně údolí se majestátně tyčí Sněžka a je vidět i Luční bouda. Startuje se přes vysílačku. Třicet šest se připraví. Tři, dva, jedna, start! Na lyžích nejsem úplný profík, ale za první polovinu výcviku jsem se toho už hodně naučil. Tenhle závod si chci užít. V mokrém sněhu se se začala tvořit koryta. Svištím to kolem jedné tyčky za druhou, a než se rozkoukám, jsem v cíli. Jak dopadnu, ještě nevím, ale předvedl jsem svůj maximální výkon. Mám z toho dobrý pocit. Za cílem nezastavuji a plynule pokračuji k vleku, abych mohl jet rovnou nahoru a stihl ještě jednu jízdu. Dole pod vlekem je už sníh hodně rozrytý a v jednom místě se vytvořila pěkná mulda. Mám radost ze závodu, a tak si, přestože jedu stále relativně rychle, na muldě trochu poskočím. Fí………… Jenže letím trochu dál, než jsem si představoval. Ladným kotrmelcem jsem překonal ochrannou síť. Země. Obloha. Země. Obloha. Země. Obloha.

   Sedím na cestě pod svahem. Lyže asi zůstaly někde cestou. Jsem naprosto v pořádku, nic mě nebolí, nic mi není. Tomu se přece musím smát!

   Zbytek spolužáků čekající na kotvu asi po pěti vteřinách po tom vidí vysmátého blázna, který současně předvedl dobrý slalom, zakončený famózním skokem, za který by se nemusel stydět ani Aleš Valenta. I když skokem neúmyslným. Myslím si, ale nevím to jistě, že u všech holek, které stály ve frontě, teď mám minimálně přezdívku „Statečný a tvrdý Šimon, super-skokan, kterého ani ochranná síť nezastaví“.

Šimon Mareček

   Konečně je to tady! S prvním ročníkem střední školy se bezesporu pojí lyžařský výcvik. Najednou je tu neděle 11. března a my se společně vydáváme do Pece pod Sněžkou.

   Cesta nám utekla celkem rychle. Krátce před příjezdem se dozvídáme, že rolba, která pro nás měla přijet, je mimo provoz. Vše se vyřeší a brzy jsme všichni i se zavazadly na chatě.

   Hned první den jsme se rozdělili do skupin a vše mohlo začít! Od začátku jsme věděli, že si tady užijeme spoustu legrace. Samozřejmě, že se to neobešlo bez pádů a karambolů; např. hned druhý den jsem se postaral o zábavu, když se mi podařilo strhnout vlek! Postupem času jsme se zlepšovali a zlepšovali a potom už to šlo samo. Vyzkoušeli jsme i snowblade – to nás velmi bavilo!

Počasí nám sice nehrálo úplně do karet - první dva až tři dny pršelo nebo byla hustá mlha, ale v půlce kurzu se to zlomilo a trochu přimrzlo, takže jsme si mohli lyžování patřičně užít. Jak by řekl pan profesor M. Okurka: „Krakonoš se na nás začíná usmívat!“ Večery jsme trávili společenskými hrami, zpěvem, přednáškami a úkoly, které jsme měli každý den zadány.

   A jak se říká, když člověka něco baví, čas utíká jako o závod. Rázem je tu sobota 17. března a my se sice unaveni, ale plni nových zážitků vydáváme na cestu domů.

Roman Trojan

Pec pod Sněžkou - Žižkova bouda - to bylo místo našeho lyžařského výcviku ve dnech 11. - 17. března 2018. Na místo určení naše malá skupinka, na rozdíl od ostatních spolužáků, dorazila až v neděli v podvečer, protože dopoledne jsme se účastnili mistrovství České republiky v biatlonu ve Vysočina Aréně. Celou zimu jsme si museli na lyžích najezdit mnoho kopců, abychom si pak mohli za odměnu celý týden užívat a sjíždět z kopce dolů. Chata byla uprostřed svahu, což bylo super, protože jsme vyšli ven, nasadili snowboardy a jeli.

Počasí nám zpočátku nepřálo. Zažili jsme vše - mlhu, déšť, sněžení, silný vítr, ale nakonec na nás i sluníčko vykouklo. Výcvik probíhal bez problémů, žádný větší úraz nebyl a všichni jsme úspěšně zvládli vyjet kotvou až na samotný vrchol, což v prvních dnech dělalo některým spolužákům velké problémy.

Naše skupina, pod vedením Jirky Václavíka, se naučila carvingový oblouk, který jsme pilovali první tři dny při dopoledním lyžování, kdy ještě nebyly rozježděné sjezdovky. Ve zbývajících dnech jsme jezdili snowboardcross  nebo dováděli v zábavném snowparku.

Večery byly věnované nejprve odborným přednáškám, poté přišel čas na zábavu.

Týden věnovaný lyžařskému výcviku rychle utekl a nám zůstaly krásné vzpomínky.

Julie Svrčková

Nakonec jsme se všichni šťastní a zdraví vrátili. 

Lukáš Uhlíř a Vojtěch Peňáz (1.BC)