Maturitní ročník v Praze

V září startuje nový školní rok a s ním i aktivity pro studenty, které jsou nejen zpestřením, ale zejména rozšířením výuky mimo školní lavice. Maturanti se mohou každý rok těšit na poslední společný výlet, kterým je exkurze do Prahy.

Zpravidla se koná v podzimních měsících, letos nám přálo slunečné zářijové počasí. To jsme přivítali, protože se nachodilo hodně kilometrů. Pestrý program nabídl kromě společné návštěvy divadelního představení a prohlídky Národního divadla i možnost výběru mezi zážitkovými aktivitami v podobě únikové hry či Neviditelné kavárny. Zvládli jsme i výšlapy na Vyšehrad a Vítkov, kde jsme se stejně jako v nádherném prostoru zrekonstruovaného Národního muzea potkali se stopami historie a významných českých osobností. Prohlídku Pražského hradu s průvodcem mohli zájemci doplnit o návštěvu výstavy děl A. Muchy. Čas zbyl i na tembuilding maturitního ročníku, což studenti velmi ocenili. Kromě této exkurze mohou naši studenti opět vyjet do zahraničí, tradičně do Anglie a nově do Hornorýnského trojmezí.

A jaké je hodnocení účastníků z 8.A?

Výlet se mi jako celek líbil. Myslím si, že nám nabídl jak vzdělávací, tak i zábavný program a byl mezi nimi příjemný balanc. Ač byly některé prohlídky poměrně dlouhé, určitě jsme si s sebou odnesli alespoň pár nových vědomostí. Také jsme denně nachodili více než 10000 kroků, čímž jsme vměstnali mezi kulturu i sport.

Nejvíce mě zaujal Pražský hrad. Národní divadlo také bylo velmi krásné. Divadelní představení bylo také pěkné, byl jsem překvapen moderním zpracováním.

Exkurzi v Praze jsem si moc užila. Nejvíce se mi líbila Neviditelná výstava a procházka na Vyšehrad. Nenapadá mě nic, s čím bych byla na výletě nespokojená. Velmi pozitivně hodnotím i to, že jsme měli každý den delší rozchod a mohli jsme strávit čas se spolužáky ve městě a užít si tak náš poslední společný výlet.

Výlet do Prahy se mi líbil, nejzajímavější bylo asi představení ve Stavovském divadle, úniková hra byl také velmi dobrý program. Dost volného času jsme rozhodně také všichni velmi ocenili. Návštěva Vítkova byla zajímavá, ale možná nemusela být tak dlouhá, dávat pozor celé 2 hodiny na výklad ať je jakkoli zajímavý není úplně v našich silách.

Za mě byl výlet povedený. Ubytování předčilo mé očekávání, ostatně hostel Elf nezní moc líbivě. Nejvíce jsem si užil únikovou hru a Pražský hrad. Pražských památek jsme ale celkově moc nestihli, sice jsme díky tomu měli volnější program, ale uvítal bych návštěvu Karlova mostu, Petřínské rozhledny atd.

Výlet byl dobře naplánovaný, líbila se mi návštěva Národního muzea a laboratoře na fakultě Karlovy univerzity. Také jsem ocenila volnost, kterou nám učitelé poskytli na vlastní program v Praze. Hostel byl útulný a čistý, sdílené koupelny mi nedělaly problém.

Třídenní výlet v Praze jsem si jako poslední školní výlet užila. Z navštívených památek se mi nejvíce líbil Vyšehrad a jeho okolí, zajímavá byla i Neviditelná výstava, ubytování na hostelu Elf bylo hezké, hlavně interiéry. Sestavení programu bylo skvělé i v tom, že jsme měli dostatek osobního volna a mohli jsme město poznávat sami.

A několik postřehů ze 4.B

Výlet za poznáním historického centra Prahy bych hodnotila jako velmi úspěšný a obohacující. Nezapomenutelným zážitkem byla pro mě výstava Alfonse Muchy, na čemž jsme se shodli i s mnoha spolužáky.

V Praze jsem si to moc užila a jsem ráda, že jsem mohla strávit společné chvíle se spolužáky. První cesta vedla do Národního muzea, kde mě zaujala expozice minerálů. Sbírka byla opravdu rozmanitá. Nejvíce se mi však líbilo ve Stavovském divadle, kde jsme byli na představení Mnoho povyku pro nic. Nikdy jsem v podobném divadle nebyla, proto to byl velký zážitek. Ve hře účinkovala Lucie Polišenská nebo Saša Rašilov.

Náš výlet do Prahy hodnotím jako velice podařený. Obohatili jsme se jak po naučné, tak po sociální stránce díky zajímavým navštíveným místům a dostatečnému volnému času. Kladně lze rozhodně hodnotit drtivou většinu aktivit a míru samostatnosti, díky které jsme se mohli po Praze pohybovat dle libosti. Úžasné bylo také představení Mnoho povyku pro nic, které bych ze všech aktivit hodnotil nejvýše. Naopak nejméně mě zaujala návštěva Pražského hradu.

Nejvíc jsem se těšila na divadelní představení Mnoho povyku pro nic. První část mě zaskočila, představovala jsem si to úplně jinak, ne tak moderní. Ale zvyklá jsem si na to a nakonec se mi to líbilo.

Mezi kladně hodnocené zážitky bych zařadila i Únikovou hru. Na té jsem ještě do té doby nikdy nebyla. Moc jsme si ji užila a zahrála bych si ji klidně znovu.

Památník Vítkov byl taky velice zajímavý. Vůbec jsem nevěděla, že tam měli vystavené mrtvé tělo Gottwalda. To mě fascinovalo.

Nelíbila se mi prohlídka Pražského hradu. Bylo to na mě zdlouhavé a paní průvodkyně mi přišla taková protivná a nesympatická.

Národní divadlo a muzeum bych zhodnotila tak něco mezi. Muzeum bylo krásné, ale bylo tam hodně lidí a vše jsem si neprohlédla, tak jak bych chtěla. Národní divadlo je majestátní budova, ale pan průvodce mi připadal jako robot, co ho to nebaví.