Vincenc Makovský – 120 let od narození

Připomeňme si životní osudy Vincence Makovského, od jehož narození letos 3. června uplyne 120 let. Tvorba tohoto umělce zasáhla nejen Nové Město na Moravě, ale zapsala se do historie i jiných měst.

Virtuální galerie děl Vincence Makovského

Rodný dům V. Makovského najdeme na náměstí s číslem popisným 11. Jeho otec Vincenc provozoval řeznickou a uzenářskou živnost, více se však oddával stavebnímu podnikání; v Novém Městě zakoupil a zvelebil několik domů.

Celkový rozhled dala chlapci novoměstská reálka (1911–1918). Pod vlivem malířů inspirujících se Vysočinou se jednoho dne mladý Vincenc rozhodl stát se také malířem. Sice vzhlížel k sochaři Janu Štursovi, ale následovat jej však zatím nehodlal. Nenastal ještě ten pravý čas. Vincenc žil v zajetí romantické krajiny, zasněžených plání a stezek, místních rybníků. Svůj vztah mohl vyjádřit jedině prostředky malířskými.

Události první světové války však zastavily další plány V. Makovského. Středoškolské studium na prahu roku 1918 ukončil ve zkráceném termínu maturitou a hned nastoupil vojenskou službu. Z armády zběhl a nějakou dobu se skrýval. Až roku 1919 můžeme abiturienta novoměstského gymnázia spatřit mezi uchazeči o malířství na Akademii výtvarných umění v Praze.

Roku 1921 se mladý Vincenc přesouvá do jiného uměleckého oboru. Do své sochařské speciálky ho přijímá Jan Štursa. Makovský pod nakažlivým vlivem sochařského ateliéru hodil veškerá malířská předsevzetí za hlavu a štětec definitivně zaměnil za sochařskou špachtli. Konečně nalezl sám sebe.

Ačkoliv pražský kulturní život si studenta akademie časem podmanil, rodné město v jeho životním osudu i při formování jeho talentu nepřestalo hrát významnou úlohu. Makovský začal sám aktivně zasahovat do novoměstského kulturního života. Někdy počátkem studií u Štursy vytvořil figurální reliéf sloupové hlavice při vchodu do otcova řeznického krámu na náměstí. Iniciativně se též podílel na činnosti nově ustanoveného spolku akademiků Horák. Kolektiv mladých nadšenců zde organizoval přednášky a různé zábavné akce. Významná byla také jejich činnost divadelní. O nekonvenční vyznění divadelních představení se zasloužil i Vincenc Makovský se svým bratrem Josefem moderně pojatými návrhy a realizacemi scén. Zvláštní oblibě se tehdy v Novém Městě na Moravě těšily nápaditě koncipované karnevalové průvody, které se bez vydatného podílu Makovského rovněž neobešly. Pro tyto studentské slavnosti navrhoval kostýmy a masky, jakož i různé alegorie. Tato činnost uvolňovala fantazii mladého výtvarníka a vedla jej k volbě netradičních materiálů a výrazových prostředků.

Začátkem třicátých let tvoří Vincenc Makovský pro Nové Město na Moravě Pomník Leandra Čecha, prvního ředitele státní reálky v Novém Městě na Moravě. Pomník se nyní nachází před budovou gymnázia.

Pro Brno vytvořil V. Makovský kromě jiných děl i Pomník Karla staršího ze Žerotína, moravského velmože, který poskytl ochranu Janu Ámosi Komenskému v době před jeho odchodem z vlasti. Bronzová bysta byla posléze umístěna na nádvoří brněnské Nové radnice, v místech někdejší sněmovny moravských stavů.

 V druhé polovině 30. let hledal Makovský záchytný bod v příklonu k jistotám kulturního dědictví. Nalezl jej v osobnostech české historie. Na předním místě stála postava Tomáše Garriguea Masaryka, kterého ctil jako státníka i filozofa. Zprvu vytvořil několik podobizen, poté byl Pomník prezidenta Masaryka odlit do bronzu pro Mělník, rovněž pro Humpolec, Libochovice nad Ohří a také pro Bystřici nad Pernštejnem. V současnosti se můžeme setkat se sádrovým odlitkem postavy TGM ve vestibulu Gymnázia, který byl slavnostně instalován dne 6. 3. 2000 k příležitosti 150. výročí narození TGM.

Po okupaci českých zemí hitlerovským Německem nebyla Praha pro Makovského bezpečná, proto přijal místo vedoucího sochařského oddělení na Škole umění ve Zlíně. Svou novou prací - návrhy různých nástrojů a rukojetí - u nás založil tradici průmyslového designu.

Po roce 1945 opět mění své působiště, stěhuje se do Brna mezi pedagogy Vysoké školy technické a rychle se stává autoritou mezi učiteli i mezi výtvarníky. Vděk tomuto město vyjádřil sochou Partyzán ze zlínského Památníku obětem druhé světové války.

Vincenc Makovský se také věnuje zakázkám na zpodobení významných osobností:

Podobiznu maršála R. J. Malinovského, jehož vojska osvobodila Brno, najdeme na brněnském náměstí, nesoucím maršálovo jméno. V roce 1947 zpodobnil Mistra Jana Husa v návrhu monumentu pro pražské Karolinum. V této linii pokračoval pomníkem Jana Milíče z Kroměříže pro kazatelovo rodiště a Podobiznou Jana Jesenia z roku 1955. 

Velké úsilí vynaložil na vytvoření Pomníku Jana Amose Komenského pro Uherský Brod. Makovský se soustředil na postavu Komenského a za základ považoval věty, které čteme na soklu pomníku:  

„Nejsi jen ty sám členem lidské společnosti, avšak kromě tebe jsou i jiní. Poněvadž jsi její částí, nedomnívej se, že jsi všechno: Buď ku prospěchu společnosti.“  

Z pomníku v Uherském Brodě na nás hledí životem mnohokrát zaskočený exulant, jenž svou víru upíná k mladému pokolení. Tíha osudových zkoušek nachýlila jeho stařeckou šíji, ale rozkročenýma nohama stojí pevně na zemi. Mohutnou hmotu sochy člení záhyby kožešiny, které směřují vzhůru ke skloněné jakoby myšlenkou sevřené hlavě. Pomník vzbudil velký ohlas. Druhý bronzový odlitek byl totiž instalován a roku 1957 slavnostně odhalen jako pomník v holandském Naardenu, kde byla zakončena životní pouť Komenského. Třetí verze tohoto pomníku se vydala na cestu až do Bethlehemu v Pennsylvanii.

Roku 1952 byl Vincenc Makovský jmenován profesorem pražské Akademie výtvarných umění.

V této době již umělec světového věhlasu se stále vracel do svého rodiště a také nevynechal sjezdy profesorů a abiturientů novoměstské reálky. Své škole věnoval definitivní model Pomníku J. A. Komenského, který osobně instaloval v roce 1957 do auly školy

Další výzvou pro Vincence Makovského byla účast v soutěži na ústřední plastiku pro vstupní prostor československého pavilonu na chystanou Světovou výstavu v Bruselu roku 1958. Sochařův soutěžní návrh Nový věk s motivem slunce, přesněji sluneční energie, byl úspěšný. Svědčí o tom Velká cena, kterou si autor z bruselského Expa 1958 odnesl. 

Tuto plastiku dnes najdeme ve vstupním prostoru areálu BVV v Brně a před budovou bývalého Federálního shromáždění ČSSR v Praze.

V soutěži na výtvarné řešení exteriérů a interiérů brněnského divadla zaujal návrh Makovského Sousoší Aloise a Viléma Mrštíků. Instalace sousoší v roce 1975 se umělec však nedočkal. 

Zemřel v Brně 28. prosince 1966. Vincenc Makovský byl pohřben na evangelickém hřbitově v Novém Městě na Moravě. 

Nebylo možné se zastavit u všech prací Vincence Makovského, neboť jeho tvorba byla velice obsáhlá a různorodá. Pokusili jsme se aspoň trochu přiblížit život a dílo tohoto velikána českého sochařství. 

(čerpáno s laskavým svolením autora z monografie Vincenc Makovský, kterou sepsal profesor PhDr. Jiří Hlušička)

Virtuální galerie děl Vincence Makovského